Den 3., Pondělí, 12. 7.

Kamniška Bistrica - Kocbekov dom

Vstáváme, Padák předvádí "show s brýlemi" (myslel, že je ztratil, tak dvakrát vybalil a zabalil gemu, načež zjistil, že brýle leží spokojně pod šátkem) a míříme do nitra hor. Drak a Kamila se jdou ještě podívat po cestě na vodopád, pak už začíná neúprosné stoupání. Celý výstup absolvujeme s plnými zásobami vody, neboť nevíme, zdali je nahoře voda. V poslední etapě stoupání ovšem nacházíme vydatný potok... U potoka si dáváme oběd a aby se nám dobře sedělo, začalo mírně mrholit z mraku, který nás pohltil. Po oběde už vybíháme na hřeben, za kterým není již žádné strašné stoupání. Glum s Padákem mizí kdesi v dálce, Drak s Kamilou jsou pomalejší. Obzvláště je zdrželo hledání Tatonky, kterou si Drak omylem srazil kamsi do údolí. Tatonka se bohužel již nenašla.

Nocleh hledáme u sedla před údolím s Kocbekovým domem. V dolině u chaty se pasou krávy a ovce. Nakonec jsme našli vhodné místo a probíhá běžná večerní činnost. Po večeři se Drak s Glumem vypravují na nedaleký vršek Prag, aby tak jako první spatřili v plné kráse Ojstricu, cíl našeho zítřejšího putování. V noci je krapet větrno a stan, ve kterém spí Padák a Glum, své nocležníky příliš nepotěšil. Stan je totiž velmi starý a už jeho základní konstrukce vykazuje několik dost podstatných odchylek od originálního tvaru z fabriky. Okolo půlnoci se prolétly kolíky od apsidy. Hrdinný Padák je ale vykazuje do patřičných mezí. Přitom vidí Lublaň a ostatní města v povodí Sávy, které pěkně září (jsou to hotové diamanty, kterými je poseto nebe v dalekých krajích, kde svítí jiné hvězdy a kde je noční obloha člověku tak blízko, že stačí jen natáhnout ruku, aby se mohl potěšit i dotykem těchto zářivých lampiček...). Co je důležité je, že noc je jasná, nebe bez mráčku.

<< předchozí | fotky | nahoru | další >>